Ahoj, z čeho máš strach?

Co je to vlastně strach? Jak ho definovat? Proč tu vlastně je?

Víš, budu k tobě mluvit naprosto otevřeně. Doufám, že mi promineš tykání, ale jsme tady společně, dýcháme společný vzduch a žijeme v tom celku tady toho dění.

V dávných dobách ještě někde v hodně vzdálené minulosti byl ten strach takový přirozenější. Protože jak jsme se vyvíjeli, nějakých způsobem jsme rozšiřovali naše vědomí, byl strach naší přirozeností. Bylo naprosto v pořádku, že pokud pravěcí lidé lovili mamuty, měli prostě strach o svůj život.

Ale vidíš v tom tu přirozenost? O SVŮJ ŽIVOT.

Doba skutečně pokročila. Svět kolem nás se změnil a ty ses změnil také. Přesáhlo to do takové míry, že ty jsi úplně změknul. Stal se z tebe skutečně vyspělý člověk, ale začal jsi mít strach úplně ze všeho. Víc ses zaměřil na to, co nemáš, než ve skutečnosti na to, co máš. Začal jsi pochybovat o sobě a svém nadání. Začal sis myslet, že nejsi na nic dost dobrý. Začal ses shazovat před ostatními.  Začal jsi více podporovat svůj neúspěch, jak posilovat to, že dokážeš nemožné. Z tvého pudu sebezáchovy se stal mocný strach, který pohltil všechno, na co sáhneš.

Ale víš, proč to zašlo až tak daleko?

Protože jsi ztratil sám sebe! Přestal jsi věřit v sám sebe, a to je to nejdůležitější. Kamkoliv se vydáš máš strach, cokoliv podstoupíš máš strach. Neustále tě provází otázka:

A co tomu řeknou lidi?

Ty lidi, ty neznámí lidi jsou nějakými tvými mistry, co ti za každá svá pravidla budou řídit život? Tvoje duše jásá a touží po všech těch lekcích toho nemožného, ale tvoje ego se každým dnem snaží ti blokovat vše na co jenom pomyslíš. Pravda je bohužel taková, že ty posloucháš více svůj božský nástroj, své tělo, které ti dennodenně dává najevo, že se o sebe bojí.. natož pak svojí duši, která stále touží po tom všem, co by chtěla prožívat.  Ty nemáš ani ponětí, jak se uvnitř sebe trápí, jak se pořád drží na uzdě.

Jak objímá celé tvé JÁ.  Ale v okamžiku, co se ráno probudíš, dáš nohu z postele tvé tělo začíná reagovat. POZOR, DEJ SI POZOR, TOHLE NE A TAMTO NEDĚLEJ, UBLÍŽÍŠ SI.. a tak je nastavený celý tvůj život.

Posloucháš signály svého ega (těla) a blokuješ si hlas svého nitra.

Můžeš být šnekem co má svou ulitu, který v případě nebezpečí se schová, anebo můžeš být motýlem, kterého budou následovat všichni ostatní, protože on sám je jiný než ostatní.

Ano jsme všichni na jedné lodi, ale kormidlo je pořád volné a ty máš jedinečnou příležitost ho chytit a žít konečně život podle svých představ. Ty tu totiž nejsi, abys byl stejný jako ostatní. Ty jsi tu proto, aby jsi byl jiný než jsou oni. Ty se nemusíš bát změny, protože tvá duše žije změnou. Změna je jejím vývojem a ona se potřebuje tím nasytit . Ona se potřebuje stále učit, jít dopředu a vyvíjet se. Proč se ohlížíš na ostatní, když ostatní jsou všichni stejní? Ostatní se drží pořád té samé „staré“ koleje a nevidí cestu v něčem jiném. Oni ani nechtějí hledat cestu v jiném směru, protože se toho bojí.

Poslouchají své ustrašené ego. Protože to je jejich jistota. Stereotyp je velkým zabijákem tvé vlastní duše. Věří tomu, co vidí, na co si mohou sáhnout, ale nevidí svou vlastní duši, která potřebuje obejmout.  Nevidí krásu v tom, co očima není podložené.  Sny berou na lehkou váhu, protože si myslí, že to jsou blbosti. Nevěří, že existuje energie, protože jejich oči ji nevidí. Lidé umírají a tím vše končí.

Ale v téhle chvíli je tvá duše konečně svobodná.

Konečně se může svobodně rozhodovat, aniž bys řešil, co na to řekne tvé okolí. Spadne z ní tělo jako nějaký kus starého kabátu a ona konečně může dělat to co chce, protože má jistotu v tom, že už ji nikdo neuvidí. Protože sama byla tak nevědomá.  A to chceš na tohle vše čekat až opustíš tento svět? A co žít konečně život podle svých představ? Brát to, že když něco nevyjde je to tvým úspěchem se zase posunout z této zkušenosti. Udělat to příště jinak, lépe, promyšleně. Denně padáš na dno. Denně svou duši klameš. Opusť konečně to staré tradiční. Tu kolej, ve které jedou všichni stále dokola.

Konečně si to dopřej.

Rozhodně si to zasloužíš.

Však já vím, že jsi jiný než ostatní.

Aspoň se o to každým dnem pokoušej.

Stále pořád dokola.

Máš užasnou moc.

Neřeš ostatní.

 

Budou se ti smát, že jsi jiný, ale ty se jim budeš smát protože jsou všichni stejní.

 

Chanelling: Aida

Autorka článku: Kateřina Havlíčková

Zajímáte se o dané téma, nebo chcete o daných tématech vědět ještě více? Přidejte se do naší uzavřené facebookové skupiny, kde vám na vše vaše dotazy s radostí odpovíme. Do skupiny se můžete přidat kliknutím zde

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů