Domácí vzdělávání nemá být boj proti systému

Situace je dnes taková jaká je a plně rozumím potřebám rodičů a dětí a ještě větší touze vzdělávat děti doma. Je ale důležité si neustále uvědomovat, jaký záměr za tím vším je.

Domácí vzdělávání by nemělo být bojem proti systému. Pokud necháváme dítě doma jen proto, že nechceme, aby se testovalo a nosilo respirátor, ale přitom výuka bude podobná jak ve škole, účinek se zcela míjí skutečnému plnohodnotnému záměru.

Je důležité myslet na to, že pokud se bude rozšiřovat domácí vzdělávání, komunitní centra, ve kterých budou děti vzdělávány, je třeba jim zajistit pedagoga, který je schopen se dané příležitosti chopit a využít ji ve prospěch toho, aby děti vedl k samostatnému myšlení.

Tím akorát docílíme toho, že děti jsou na znalostech učitele závislé a maximálně nepřipravené pro život, který je čeká. Je důležité, aby domácí vzdělávání vedli učitelé či lektoři, kteří budou vést děti k samostatnému myšlení, ke kritickému myšlení, vysvětlí dětem, že se neučí pro školu, pro rodiče, pro dobré známky ale, že se učí pro sebe, aby rozvíjely svůj potenciál, aby se staly samostatnými, plnohodnotně myslícími bytostmi s vlastním názorem.

Aby se naučily si vyhledat potřebné informace a zároveň byly schopny si ověřit pravdivost těchto informací.

Prostě, aby pochopily, že učení je proces, který formuje jejich celistvost a je úplně jedno, zda půjde o učení češtiny, matematiky, dějepisu, biologie nebo cizího jazyka. Nezapomínejme prosím na to, že domácí vzdělávání nemá být protestem proti systému, ale prvotním záměrem má být skutečná hodnota vzdělávání, která právě pomocí domácího vzdělávání a komunitních center má dětem přinést ty pravé hodnoty a znalosti, které jim do života chceme předat.

Autorka článku: Mgr. Nikoleta Manduchová. Nikoleta je pedagožka, překladatelka, věnuje se poradenství v oblasti jazykového vzdělávání, vytváří výukové materiály pro děti, studenty a učitele.