Jak obrátit průměrný život ve skvělý ještě dnes?

Patříte mezi ty, co nejsou ve svém životě tak úplně šťastní? Že Vám schází spousta věcí, které tak zoufale potřebujete, a není to momentálně ve Vašem životě zrovna žádná hitparáda? Nemáte dostatek peněz, chodíte každý den s nechutí do práce či Vám schází nějaký partner, a Vy se proto cítíte tak sami?

Je to něco, co Vás trápí dennodenně, nezdá se, že by se to mělo zlepšit, a Vám je kvůli tomu kolikrát až mizerně?

A co když Vám řeknu, že ještě dnes se můžete přestat cítit mizerně a můžete být šťastní? Je tu totiž jedna věc, kterou spousta z nás nedělá, přitom je tak jednoduchá a tak účinná.

A nazývá se zaměření.

Našemu životu totiž dáváme hodnotu podle toho, na co se zaměřujeme. Totiž středobod naší pozornosti nás často dokáže zcela pohltit, a my tak můžeme mít pocit, že když naše práce nestojí za nic, pak i náš celý život nestojí za nic. Ano, někdy býváme tak pošetilí, že náš život onálepkujeme vlastně jen na základě jen jednoho nebo několika jeho aspektů.

Přitom jsou tady i jiné aspekty s přesně opačnou hodnotou a my jim jen nevěnujeme pozornost. Možná nám v životě spousta věcí chybí a nás to trápí, ale také možná ještě daleko víc věcí máme a ty by nás činily šťastnými, jen kdybychom je nepřehlíželi.

Naše životní štěstí je přímo závislé na úhlu našeho pohledu. Ke změně života občas opravdu stačí tak jednoduchá věc, jako že se „místo doleva začneme dívat doprava“. Že svou pozornost místo trnů obrátíme na květ růže.

Ale Vy jste si na to přece už nejednou přišli:

Už se Vám někdy stalo, že jste přišli o něco nebo někoho, co/koho jste si nevážili, a až pak jste pocítili, co jste v té věci/v tom člověku měli? Začalo Vám být v tu chvíli líto, že jste si čas strávený s tou věcí/člověkem více nevážili? Možná jste se přestěhovali na jiné místo a až pak Vám došlo, kolik mělo Vaše staré bydlení výhod. Nebylo Vám najednou líto, že jste ty výhody předtím nedokázali náležitě ocenit a o to víc si je užít? Možná jste přišli o blízkého člověka. Nedošlo Vám teprve až potom, kolik skvělých vlastností ten člověk měl? A kromě toho, že jste toho člověka ztratili, nebylo Vám líto také toho, že jste si předtím dostatečně neuvědomovali, jak vzácný vlastně byl? Že jste nepociťovali vědomou hlubokou vděčnost, za to, že dělal tamto a choval se takto?

A co dnes? Kolik ve skutečnosti naprosto super věcí máme ve svém životě a neoceňujeme je dostatečně? Pokud chceme vyjít z toho bludného kruhu „uvědomování si, co jsme měli, až poté, co o to přijdeme“, měli bychom nejspíš ještě dnes začít být upřímně vděční za věci, které jsme dodnes považovali za samozřejmost a sotva jejich přítomnost ve svém životě vnímali.

Třeba když si večer leháte a ráno se probouzíte, myslíte přitom na to, jak je neocenitelné mít suchou, teplou a pohodlnou postel? Když saháte po vypínači, říkáte si přitom, jak Vám elektřina nesmírným způsobem usnadňuje a zlepšuje život? Nebo řekli jste si někdy radostně, jak je to naprosto fantastické mít přímo doma neomezené množství pitné vody?

A když píši „buďme za to, co máme, vděční“, nemyslím tím jen povrchní vděčnost. Jakože si racionálně řekneme, jak je to dobré, že to máme, ale vlastně to nějak emočně neprociťujeme. Nemyslím tím ani říct si to jednou, párkrát a postupně si to opět přestat uvědomovat.

Myslím tím, buďme doslova šťastní díky tomu, že máme dobré bydlení, dostatek jídla, pití, oblečení, mámu, sestru, strejdu, nejlepšího kámoše, partnera…

Jestli to některým z nás tak úplně nejde, mám pro Vás drobnou pomůcku. Jestli nedokážeme něco dostatečně ocenit, představme si, jaký by byl náš život bez toho. A že to vůbec není nereálné. Nespočet lidí na této planetě žije svůj život bez věcí, které my naprosto suverénně považujeme za samozřejmost.

Co kdybychom třeba žili na ulici a pak přišli k malému bytečku, kde bychom mohli bydlet? Topení, pitná voda a pohodlná postel by pro nás najednou byly celé královské jmění. Nebo co kdybychom měli stroj času a při cestování časem uvázli třeba na rok ve středověku? To by nám po návratu do přítomnosti taková věc jako kanalizace připadala jako nevídaný luxus.

No jo, ale jak si máme během dne vzpomenout na to, abychom děkovali za vodu, když nám od rána do večera proběhne hlavou několik desítek tisíc myšlenek a náš autopilot pokyn k vědomé vděčnosti ve svém programu zkrátka nemá, a tak i když moc chceme, stejně si na to nakonec během dne sotva vzpomeneme?

I na to mám malý trik.

Večer, když ulehneme ke spaní a zavřeme oči, začněme si v mysli procházet od probuzení celý náš dnešní den. Kousek po kousku. Detail po detailu. Zamiřme svou pozornost i na tu nejmenší drobnost. A prociťme za vše vědomou hlubokou vděčnost. Za postel. Za květované povlečení od mámy. Za chlupaté papuče. Za hrnek od kámošky. Za našeho oblíbeného youtubera.

Není to upřímně ta největší zábava pod sluncem, ale za to, že budeme pak na druhý den o to šťastnější, je to skutečně minimální námaha.

Že jste nestihli projít celý den a usnuli jste ještě před „obědem“, z toho si nic nedělejte. Svůj účel to splní i tak.

A ten je, že po tom, co si několikrát před spaním vzpomenete na ranní hygienu a poděkujete za zubní kartáček a za zdravý chrup, si přesně toto při tom skutečném ranním čištění zubů vybavíte.

Procházení si detailů našeho dne před spaním nás totiž na druhý den učiní vědomějším. Autopilot nám už potom totiž sám řekne „uvědom si, co děláš, a buď vděčný“ i bez toho, abychom to měli napsáno na zrcadle.

Že si neumíte představit, že to opravdu dokážete takhle změnit? A co to jen zkusit? Co třeba jen jeden den? A co třeba ještě den? A týden? A co takhle měsíc?

Za vyzkoušení nic nedáte, přinejhorším se připravíte o zbytečné trápení, když to Vám Vaši situaci stejně nevyřeší. A to by šlo, ne? 🙂

Autorka článku: Jana Lineková, lektorka anglického a španělského jazyka a dobíječ pozitivní energie 🙂

Komentáře