Kateřina Havlíčková: O padajících slzách jarního deště

Z krásných, slunečních dní k nám zavítal déšť. Energie čištění. Energie, jež smývá všechen strach a neklid. Z velké bubliny, jejichž vzdálenost sahá až nad oblaka, snesla se k zemi a spustila svůj očišťující vodopád. V každé kapce deště, jako aquabely padají k zemi a dokonale ladí se souhrou svých těl. Začínají tančit mezi větrem, z nichž každá zaujme jiný směr.

Prostor na konečné půdě naší země se utišuje a začíná zpomalovat čas. Odrazem slunečních paprsků se v každé kapce promítá její struktura. Život plný energie a poslání, jež vítá všechny živé jedince. Než dopadnou, ještě stačí se sladit v jednu velkou, mocnou slzu, která započne první příběh očisty. Dopadá vší silou k půdě země. Ke kořenům stromů a k jádru planety, která ochlazuje celou její podstatu. Na okna dopadají opozdilé závodnice vody. Rychle se spojují v jednu velkou stopu. Klesají dolů až k parapetům oken. Rytmicky burácejí do těch oken, jako by prováděli šamanský rituál. Vytvářejí mapy a malují nový svět. Lepší a plný vláhy.

Vzduch se díky nim pozvolna plní do plic a s každým nádechem do sebe vtahujeme celé galaxie hvězd. S výdechem odchází vše staré a nepotřebné. Od prvního vdechu zalévá naše nitro ten chladný vzduch, jenž jako živá voda míří k srdci, kde ze semene vzešla květina, která je pokropena pokaždé, když se kapky deště rozhodly tančit. Stromy radují se z darů nebes. Své dlouhé větve nastavují k oblakům, aby i je dešťové aquabely smyly od všech nánosů prachu. Rozpínají své větvové dlaně, aby se napili života. Tento životabudič zelenou energií stoupá až k úplným základům jejich těl. A oni se stále radují a meditují v tomto rytmu deště. Na silnicích a cestách tvoří se kaluže. Malé bazénky vod, kde své zázemí mohou najít i menší tvorové. Ptáci snášejí se k přírodním pítkům, kde se posilují a čistí novými nánosy života, jež spadly z dlouhých cest samotného nebe.

Autorka článku: Kateřina Havlíčková

Komentáře