Veganství, jak to vidím já a jak to skutečně je

Sním o době, kdy si opravdu dodáme síly a ukončíme koloběh násilí na zvířatech. Začněme s tím už dnes!

Já vlastně ani nikdy neměla představu o tom, že bych byla veganem, nebo vegetariánem. Proč taky? Spíš mě kdysi dávno zaujalo to, že to byl jakýsi módní trend. Spoustu mých přátel chodilo nakupovat do zdravé výživy a já je měla za pošuky co musí mít něco lepšího. U nás doma v malém městě se každou neděli smažily řízky a mít do školy svačinu bez salámu to prostě neexistovalo. Každé ráno jsem snídala křupavý rohlíček s máslem a na něj jsem si dávala ještě pořádná kola vysočiny. Ta slaná chuť toho salámu s tím krémovým máslem ….hmm to byla balada. Jak jsem se ale postupně z toho zapadlého městečka dostávala do velkého města, začaly se měnit i mé pohledy na okolí. Půjdeme se podívat do zdravé výživy, protože je  to teď módní a skoro každý tam chodí. 😀

Ale co na mě dýchlo nebyly potraviny, ale ta energie. Matně si vzpomínám, kdy jsem se cítila tak dobře. Příjemný, usměvavý personál a široký výběr všeho co mělo takový velký pozitivismus. Když jsem si to po čase zase srovnala na situaci, kdy jsem stála u pokladny a veškeré ty salámy, sýry, a ještě polo mrtvé kuře píplo přes ten pás, ba dokonce paní prodavačka na mne i přes svůj „robotí program bez úsměvu“ promluvila, uvědomila jsem si, že tohle není to, co ve mně dává ten krásný pocit. Později přišel takový menší zlom. Máma přestala kupovat vepřové!

„Hmm a co naše klasické vepřové řizky na neděli“?  Pomyslela jsem si. „Vepřové smrdí, necítím v tom maso, prostě smrdí jako prase“. Odvětila máma.

Každopádně zajímavá odpověď. 😀 Ale v té zajímavé odpovědi nakonec něco bylo k zamyšlení. Máma nebyla daleko od pravdy. Skutečně vepřové maso smrdělo tak zvláštně a divně. O ne dlouho se z našeho jídelníčku vyřadilo. Tak jsme zůstali už jen u kuřecího a mastné, slané salámy jsme vyměnili za pěkně libovoučkou šunku, nebo debrecínku.  Co se týká ryb, tak ty jsem nikdy nějak zvlášť nemusela. Když už tak na Vánoce jsem kapra neodmítla a někdy jsem potají okusovala i kousek uzené makrely, anebo jsem si rovnou koupila tuňáka v konzervě.  Nyní se dostáváme k tomu ŠOKU, co mě poznamenal. Myslím, že kdysi ještě na facebooku jsem zhlédla videa-jak probíhá přeprava zvířat na jatka, zkrátka taková ta cesta, než se jídlo dostane na náš stůl. Hluboce mě to poznamenalo. Začala jsem se třást a brečet. Uvnitř se mi utvořil takový vztek, zármutek a lítost. Mohu říci, že tohle považuji za takový první start na mé cestě bez živočišných produktů. Dnes jsou taková videa všude a docela běžně. Dost jsem si začala všímat takových těch prvních reakcí z mého okolí.

Ježííš neukazuj mi to!“ „Fuj, jdi s tím pryč!“

Trošku jsem z toho byla frustrovaná a nedávalo mi to smysl. Jíme maso, ale nechceme vidět co se za tím skrývá?! Je super žít pod závojem nevědomosti? Po těchto analýzách jsem se začala dívat na maso z trochu jiného pohledu a tak jsem se stala vegetariánem. Maso jsem ze svého jídelníčku vypustila a soustředila jsem se spíše na sýry, jogurty.. Ještě teď si pamatuji, jaká to pro mě byla velká změna. Když opomenu na ty doby, kdy po nedělním obědě jsem se sotva hnula, tak teď přišla změna opravdu ve velkém. Zatímco ostatní leželi na gauči po takových hodech, já jsem s elánem šla dělat jiné věci a nebylo to válení se na gauči. Ostatní si přidávaly řízky a já si přidávala bramborový salát. Za pošuka, co nejí maso jsem začala být pro změnu zase já. 😀 I v tomto případě má každé své pro i proti. Po nějaké době jsem si všimla, že se sice cítím skvěle, ale tak jak jsem nahrazovala maso těmi vysokoprocentními sýry a pila mléko ve velkém, dost se to projevilo i na mé postavě. Ejhle co s tím?

Každopádně mi to začalo všechno docházet. Proč vlastně piju mléko od krávy, když moje máma není kráva? (… no možná někde v záchvěvu vzteku tohle slovo padlo, ale jinak promiň mami.“ 😊 ) Proč vlastně se odebírají kravám telata, tak v útlém věku? Proč, proč a zase proč? No jednoduše! Protože produkce mléka je stanovena velkým počtem spotřebitelů a krávy zkrátka nestíhají. Tak jsou tedy uměle oploďňovány, později telata odebrána a takhle se dojí a dojí pro všechny lidi, co mají své matky za krávy a stejně tak jejich mléko za mateřské.  Že to zní divně? 😀 No ano divné to je, ale více méně je to pravdivý předpoklad. Stačilo si to takto velice stručně v hlavě přebrat a měla jsem jasno. Spoustu lidí na mě útočilo, že mléko vlastně potřebuji k životu. Ano já netvrdím, že ho nepotřebuji, ale ta fáze, kdy mi bylo mléko dáváno je vlastně už pryč. To je ta etapa života, kdy moje matka (né kráva) mi dávala své mateřské mléko pro příjem živin. Takže vlastně jsme pořád uměle kojeni náhradními matkami. Proč vlastně muži mají prsa? Nejsou snad překojeni? 😮 Velká pravda je v tom, že živiny z mléka, které by měli patřit telatům, nás postupně ve velké míře deformují. Živiny potřebné pro vývoj telat, které jim pomáhají s růstovým aparátem, a my je dáváme do sebe způsobuje to, že naše žlázy se naplňují v různých nepřirozených sekvencích. Je to něco jako růstový hormon, který je potřebný do určitého věku přijímat. Jakmile to přešvihneme muži si mohou začít kupovat podprsenky například. 😊 Ale dost tedy o mléku.

Abych navázala na další etapu mého vývoje. Maso jsem tedy vyloučila, protože mě jeho energie unavovala. Způsobovala mi velké potíže. Myslím, že na prstech bych nespočítala kolikrát jsem po tom nedělním obědě zívala. To, s jakou krutostí je zacházeno se zvířaty funguje i na energetické bázi. Vzpomeňme na to, než se maso dostane na náš stůl. Přeprava – surovým způsobem je nakládáno se zvířaty do nákladních aut. Připusťme si, že i zvířata mají duši, že cítí také smutek, strach. Že pokud je tele odebráno krávě je schopné ještě celý týden bučet a hledat ji. Dovoluji si tvrdit, že velkochovy jsou největšími koncentračními tábory dnešní doby. Stresové situace, které zvíře každý den zažívá jsou opravdu alarmující. Nevhodné podmínky, neustálé úhyny zvířat mezi sebou, mezi svými vrstevníky je skutečně z duševního hlediska na totální psychické sesypání. A to pokouším svou empatii. A to skutečně věříme, že to maso je tak hrozně super výživné, jak to prasátko, nebo slepička běhali celý den na  louce? Ostatně to je nám předkládáno i na obalech různých výrobků. OMYL! Tady je zdroj vaší veškeré únavy. Tady je příčina toho, proč tloustneme. Tady je důvod toho veškerého onemocnění (infarkty, zvýšený krevní tlak, obezita, mozkové mrtvice..)

Zvířata zažívající stres ve velkochovech, kde jsou pak následně poslána na porážku a  přenáší veškeré své emoce do svých svalů. Sama dobře poznám své znavení po řízku. Takže dobrou chuť. 😊  Tak teď když už víte, jak to vše funguje dostáváme se konečně k veganství. Jakmile jsem si všechny tyto aspekty uvědomila přešla jsem dobrovolně k rostlinné stravě.  A co se začalo dít? Tak především šli moje kila navíc dolů. Aha, to budou asi ty mléčně věcičky od mé drahé matičky kravičky. Únava zmizela. Sebrala si svých pár švestek a odešla na trvalo. Ovšem největší objev na tom je, že se mi začalo rozšiřovat vědomí. A není se ani čemu divit. Že by nám to maso a mléko zatemňovalo mozek? Dost možná je na tom něco pravdy. To vědomí je různé. Někomu se může otevřít v podobě nové životní etapy. Já jsem třeba začala s malbou vysoko energetických obrazů. Dříve mi to ještě tak nějak nešlo a více méně to byli spíše mazanice od Picassa, než kus pořádného obrazu. Nyní ale mám už ten pravý důvod. Než jsem začala s malbou vydržela jsem u toho jen krátce. Ona již zmiňovaná únava mě přiměla to rychle zabalit a už se k tomu nevracet. Také i mé tělo mi po čase dokázalo patřičně poděkovat, když jsem energeticky vydržela více než ostatní. No a co by také ne, když ho mám nyní ráda, tak jak skutečně mám. Ponořila jsem se ještě více do vaření a začalo mě skutečně bavit. Píši bavit, ne unavovat. 😀

Dnes již určitá skupina mých nejbližších ví, že s otázkami typu: „v čem to obaluješ, když nemáš vajíčko?“ nebo „chutný koláč bez mléka neuděláš“ mě vážně dojímá k smíchu.

Poukáži také na jeden vtip ze života, jak jeden dlouholetý vegan přijde k panu doktorovi na prohlídku a pan doktor se ho ptá, jaké změny jsou v jeho životě. Prohlásí, že je vegan a pan doktor se s naštvaným výrazem na něj podívá a odvětí mu:

„tak to vám moc neprojde, bez masa nemůžete být! Skutečně? Protože já jsem vegan už 22 let.“

Hrobové ticho a trapas na účtu toho akreditovaného lékaře.  Takže se toho nebojte a dělejte tak, jak vaše tělo žádá. Pokud se masa nechcete vzdát, avšak věřím, že ta doba jednou přijde, nakupujte pouze takové maso, které je v bio kvalitě. Tady máme alespoň jistotu, že zvířata žijí volně a bez stresu.

Co se týká mě, tak mám bezpochyby do dnešního dne nálepku pošuk. Na druhou stranu si říkám dobře mi tak, protože se řadím mezi ty pošuky, co kdysi v úvodu mého článku chodili nakupovat do zdravé výživy. Karma je prostě zdarma.  A protože v tom veganství mám už nějakou tu praxi a spoustu nastřádaných receptů, připravuji pro vás e-book na dané téma. Věřím, že je se na co těšit.

Ukázka receptu z připravovaného e-booku

 

S úctou ke všemu Kateřina

Autorka článku: Kateřina Havlíčková

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů