Jak vést děti k touze učit se? – část I.

Mnoho rodičů určitě zná ten pocit, když se snaží udělat pro své děti maximum, ale jejich snaha se jim vrací neopětovaná jako bumerang. Ne vždy však všechny pochvaly, rady a motivační techniky vysílají to správné poselství na to, aby vedlo děti ke skutečné touze učit se.

Poselství, jak dítě vnímá učící se proces, je vlastně obsažené v každém slově, které vyslovíme, a v každém jednání, které učiníme. Na základě toho dítě získává obraz o tom, jak má o sobě přemýšlet.

Buď si bude o sobě myslet, že má jednou provždy dané vlastnosti, které nelze měnit, a že my tyto vlastnosti budeme hodnotit. Nebo si bude o sobě myslet, že je člověkem, který se může neustále vyvíjet, a nám na tomto jeho rozvoji záleží.

Na to, abychom dokázali v dětech vzbudit touhu učit se, je třeba se věnovat více aspektům – snaze, výzvě, překážkám, kritice a úspěchu druhých. Toto jsou klíčové aspekty, které je třeba správně pochopit a uchopit tak, abychom je uměli implementovat do učícího se procesu dítěte. Dané aspekty jsem převzala z diagramu Nigela Holmese, který ve své knize (Nastavení mysli) popisuje Carol Dwecková. V dnešním článku se budeme věnovat prvnímu aspektu – snaze.

Je zcela jedno, zda jsme rodiče, učitelé nebo trenéři. Mnozí z nás mají tendenci děti chválit spíše za inteligenci než za snahu. Pokud zvolíme tento přístup chvály, docílíme časem to, že dítě bude postupně odmítat pracovat na těžších výzvách a úkolech, sníží se mu sebevědomí, nabude o sobě pocit, že není dost dobré, moudré a šikovné, a co je nejhorší, začne lhát a podvádět.

Co to přesně znamená chválit za inteligenci místo snahy?

Představím vám několik praktických příkladů destruktivní chvály – chvály za inteligenci dítěte:

1. „Naučila ses to tak rychle a dostala jedničku! Wau, jsi skutečně velmi šikovná!“

2. „Poslouchej tu skladbu, máme doma snad dalšího Mozarta?“

3. „Jsi tak úžasná! Na tu matematiku máš fakt talent.“

Tyto podpůrné chvály sice mohou budit dojem, že dětem zvyšujeme jejich sebevědomí a víru v sebe. Je to však obrovský omyl.

Podívejme se na tyto chvály očima dítěte. Co zní v jejich hlavě?

1. Když se něco nenaučím rychle, nejsem šikovná.

2. Neměl bych se snažit hrát nic těžkého, jinak rodiče zjistí, že nejsem žádný Mozart.

3. Raději se nebudu tolik učit, ještě si pak bude myslet, že nejsem tak úžasná a talentovaná.

Carol Dwecková v zmíněné knize uvádí několik výzkumů, které tato tvrzení destruktivní chvály inteligence potvrzují.

Jak je to ale možné? Děti (a mnohdy i my dospělí) přece zbožňují pochvaly za svou inteligenci a talent! Dokonce jim tato chvála může přinést nový impulz se snažit ještě více. No toto vzplanutí je velmi krátké a ve skutečnosti se otočí proti nim. A jakmile narazí na nějaký těžší úkol nebo výzvu jejich motivace a sebevědomí se expresně vypaří.

Je proto několikrát vědecky dokázáno, že chvála dětské inteligence škodí jejich motivaci a výkonu, a tedy i celkové snaze a touze učit se.

Touto chválou vlastně z dítěte vytváříme člověka, který se později ve svém životě pouze snaží působit moudře a inteligentně, ale nemá žádný zájem o vlastní rozvoj a touhu se neustále vzdělávat.

Pokud chceme dětem skutečně pomoci, podpořit je v jejich vývoji a zároveň jim ukázat cestu, na níž se budou učit, jak zbožňovat výzvy, jak se nechat fascinovat chybami, jak mít radost ze snažení, a budou se chtít neustále zlepšovat, je třeba náš přístup chvály změnit.

Místo inteligence a talentu vychvalujme u dětí jejich snahu, strategie, pozornost, vytrvalost a pokrok.

Když budete děti chválit za postup jejich práce, nestanou se otroky chvály s nízkým sebevědomím, ale naučí se, jak si celý život zdravé sebevědomí budovat a napravovat.

Pro lepší aplikování správné chvály do učícího se procesu uvedu několik příkladů, které můžeme použít jak v roli rodiče, tak v roli učitele či trenéra.

Výše jsem uváděla tři destruktivní chvály, chválíce talent a inteligenci.

Chvála č. 1.

– „Naučila ses to tak rychle a dostala jedničku! Wau, jsi skutečně velmi šikovná!“

Místo toho můžeme použít následující pochvalu:

– „Na ten test ses skutečně učila a to zlepšení to dokazuje. Látku sis několikrát přečetla, podtrhla a zkoušela ses z ní. A zabralo to!“

Chvála č. 2

– „Poslouchej tu skladbu, máme doma snad dalšího Mozarta?“

Místo toho můžeme použít následující pochvalu:

– „Z procítění, s jakým jsi tu skladbu hrál, mám skutečně radost. Jaký máš pocit, když hraješ?“

Chvála č. 3

– „Jsi tak úžasná! Na tu matematiku máš fakt talent.“

Místo toho můžeme použít následující pochvalu:

– „Líbí se mi, že jsi u té úlohy z matematiky vyzkoušela všemožné strategie a nakonec jsi na to přišla. Vymyslela jsi mnoho různých způsobů řešení a našla to, které fungovalo!“

Carol Dwecková uvádí ještě následující formulace pochval, které chválí u dítěte jeho snahu, strategie, pozornost, vytrvalost a pokrok.

Např.:

– „Vím, že dříve pro tebe škola nebyla snadná a že sis stále připadal jako chytrý chlapec. Ale pravda je, že si svůj mozek nevyužíval naplno. Vážně, jsem nadšená z toho, jak se překonáváš a snažíš se učit těžké věci.“

– „Ten domácí úkol byl hodně dlouhý a náročný. Vážně obdivuji, jak ses soustředila a že jsi to dokončila.“

A co se žáky, kteří se snažili a neuspěli?

Můžeme použít následující typy pochval a podpůrných slov:

– „Líbilo se mi, jak moc ses snažila, ale ještě na tom spolu zapracujeme a podíváme se na to, čemu nerozumíš.“

– „Každému z nás trvá učení různě dlouho. Možná ti bude trvat déle, než tu látku pochopíš a nebude ti dělat potíže, ale pokud se budeš takto snažit, zvládneš to.“

– „Každý se učí jinak. Zkusme najít způsob, který vyhovuje tobě.“ (Toto může být důležité zejména u dětí s různými poruchami učení. U nich totiž častokrát nestačí pouze samotná snaha, ale je třeba najít tu správnou strategii.)

Pokud to tedy shrneme, na to, abychom mohli dítě vést k přirozené touze učit se, je třeba, aby se chvála nedotýkala osobnostních vlastností dítěte, ale jeho snahy a úspěchů. Díky tomu dítě pochopí, že znalosti, dovednosti a úspěchy přicházejí díky jeho píli a snaze, což ho zároveň skvěle připravuje na svět, který ho čeká po ukončení studia. Je proto důležité chápat snahu jako cestu k mistrovství, ne jako zbytečnost, která nikam nevede.

U nás ve Vzdělávacím centru ALTYA si výsledky správně formulované chvály zaznamenáváme do námi navržených záznamových hárků, s nimiž operativně pracujeme a neustále naše výsledky vyhodnocujeme. Díky tomu dokážeme náš přístup ke vzdělávání dětí formovat ještě efektivnější a praktičtější cestou, tak aby přinášela ještě lepší a kvalitnější výsledky.

Správně formulovaná chvála je však pouze jedním úlomkem z mozaiky, která vede děti k přirozené touze učit se. V dalším článku se budu věnovat výzvám. Konkrétně tomu, jak ukázat dětem, že je důležité výzvy přijímat a jak je správně zvládat místo toho, aby se jim vyhýbaly.

Autorka článku: Mgr. Nikoleta Manduchová, pedagožka, lektorka

www.altya.cz