Skutečně se děti nechtějí učit nebo je za tím něco jiného?
Velmi často se setkávám s názorem, že se v dnešní době děti nechtějí učit. Nemyslím si však, že se to týká jen dnešní doby. Z toho důvodu sdílím v dnešním příspěvku svůj pohled, který vychází z mých vlastních zkušeností.
Za prvé: Je třeba si hned na úvod uvědomit, že pokud si má dítě k učení vybudovat kladný vztah, nelze jej do učení nutit. Je ale možné jej vést k touze učit se. To, jak na to, jsem sepsala v článku: Jak vést děti k touze učit se? – část I.
Za druhé: Děti se chtějí učit, jen jim na začátku chybí to správně proč a podpora. Za 7 let výuky a přes 6000 hodin, které jsem odučila se mi stalo pouze 4x, že se dítě učit nechtělo. A ve všech případech to bylo způsobeno tím, že dítě nerozumělo tomu, proč se mělo daný předmět učit a chyběla mu správná podpora ze strany rodiče.
Za třetí: Dítě se nebude učit od někoho, koho nemá rádo. Vazby mezi lidmi jsou důležité. A stejně je důležité aby vznikla ta správná „chemie“ mezi učitelem a žákem. Pokud toto nenastane, učící proces a posun žáka stagnuje a dokonce to může vést až k odporu se danému předmětu věnovat.
Toto jsou proto za mě skutečné problémy, které je třeba při nechuti dítěte se učit, řešit:
– najít k žákovi učitele, se kterým si sedne
– pochopit, proč se má daný předmět učit
– mít potřebnou podporu od rodiny
Pak se přístup dítěte k učení začne měnit. Díky tomu docílíme nejen toho, že zažije realitu skutečného učení, ale tato správně nastavená realita bude mít dopad i na jeho budoucí růst po skončení studia. Protože správný proces učení školou nekončí.
Autorka příspevku: Mgr. Nikoleta Manduchová
