🟢Než přijmeme novou informaci, nejdřív si vytváříme vztah k člověku, který nám ji předává.

Když přemýšlíme o učení, většinou se soustředíme na samotné informace. Na to, jak jsou vysvětlené, jak jsou srozumitelné nebo jak dobře jsou podané.

Jenže dříve, než začneme přemýšlet o tom, co nám druhý říká, děje se něco jiného.

Vytváříme si vztah k člověku, který před námi stojí.

Nevšímáme si jen jeho slov. Sledujeme, jak jedná. Jak reaguje, když něco nevíme. Jestli naslouchá stejně, jako mluví. Jestli dává prostor otázkám. Jestli je spravedlivý. Jestli vzbuzuje respekt. Jestli vedle něj můžeme přemýšlet nahlas, aniž bychom měli pocit, že musíme obstát.

Teprve potom začínáme skutečně poslouchat.

Právě proto mohou dva lidé říct stejnou větu a přesto po ní zůstane úplně jiný pocit. Ne proto, že by jeden z nich měl lepší argumenty. Rozdíl často nevzniká v samotném sdělení, ale ve vztahu, který mu předchází.

Tento princip se neobjevuje jen ve škole. Potkáváme se s ním doma, v práci i v běžných rozhovorech. Dítě si odnáší něco jiného od učitele, kterému důvěřuje. Zaměstnanec přijímá zpětnou vazbu jinak od vedoucího, jehož jednání dlouhodobě vnímá jako spravedlivé. Stejná slova mohou zaznít i mezi partnery nebo přáteli, a přesto mají pokaždé jinou sílu.

Často říkáme, že je důležité umět předávat informace.

Stejně důležité je ale vytvářet vztahy, ve kterých jsou lidé ochotni je přijmout.

Protože ochota učit se, přemýšlet nebo měnit svůj pohled na věc nezačíná u samotných slov.

Začíná u člověka, který je vysloví.

Když se příště setkáte s tím, že vaše slova nezměnila vůbec nic, nehledejte odpověď jen v tom, co jste řekli.

Někdy stojí za to podívat se ještě o krok zpátky.

Jaký vztah předcházel slovům, která měla něco změnit?

Každý týden otevíráme jednu běžnou situaci, nad kterou se stojí za to zastavit. Protože právě drobné změny perspektivy často vedou k těm největším změnám.

Více na www.altya.cz

Autorka článku: Mgr. Nikoleta Manduchová