🟠Kolik z toho, co o sobě považujeme za pravdu, jsme přijali jen proto, že jsme to slyšeli dostatečně často?

Kolikrát jste o sobě řekli některou z těchto vět?

„Na jazyky jsem nikdy nebyl.“

„Na matematiku prostě nemám hlavu.“

„Nejsem kreativní člověk.“

„Nikdy jsem neuměl mluvit před lidmi.“

Většina z nás tyto věty vyslovuje s naprostou jistotou.

Jako by šlo o fakta.

Ale zastavili jste se někdy nad otázkou:

Kdy jste se rozhodli, že právě takoví jste?

Nepamatujeme si jeden konkrétní okamžik. Pamatujeme si výsledek.

Výsledek stovek drobných zkušeností. Jedné známky. Jedné věty. Jednoho srovnání. Jednoho úspěchu. Jednoho neúspěchu. Vět, které jsme časem přestali zpochybňovat.

Postupně si z nich vytvoříme obraz o sobě. A po letech mu začneme říkat pravda.

Jenže…

Jak často se k této „pravdě“ ještě vracíme?

Jak často ji znovu ověřujeme? A kdy jsme si naposledy položili otázku, jestli stále platí?

Mnoho našich přesvědčení vzniklo v určitém prostředí a v určité době. Po větě, kterou někdo pronesl bez většího přemýšlení. Po neúspěchu, který jsme si vysvětlili jako důkaz. Po srovnání, které jsme si zapamatovali na dlouhé roky.

A přesto nás mohou provázet celý život.

Od té chvíle začneme dělat drobná rozhodnutí.

Nepřihlásíme se do kurzu.

Nezkusíme novou práci.

Nevystoupíme před lidmi.

Nevyjádříme svůj názor.

A často nás ani nenapadne, že bychom to vůbec mohli zkusit.

Ne proto, že bychom to nezvládli.

Ale proto, že jsme už dávno přijali představu o tom, kdo jsme.

A právě tady stojí za to se na chvíli zastavit.

Nejde o to, jestli naše přesvědčení odpovídalo realitě tehdy. Otázkou je, jestli odpovídá realitě ještě dnes.

Kolik rozhodnutí dnes děláte na základě svého skutečného potenciálu

a kolik na základě příběhu, který jste o sobě přijali?

Zkuste si dnes během dne všimnout jediné věci.

Až si o sobě řeknete:

„Na to nemám.“

„Tohle mi nejde.“

„Já prostě takový nejsem.“

zastavte se na okamžik.

Nepřesvědčujte se, že to není pravda.

Jen si položte jednu otázku.

Kolik dalších rozhodnutí ve svém životě (ne)udělám jen proto, že této větě budu věřit i zítra?

Každý týden otevíráme jednu běžnou situaci, nad kterou se stojí za to zastavit. Protože právě drobné změny perspektivy často vedou k těm největším změnám.

Více na www.altya.cz

Autorka článku: Mgr. Nikoleta Manduchová