Co dělá stres s učením?

Ještě včera jste to uměli.

Před zkouškou jste si látku několikrát zopakovali, odpověď znáte – a přesto ve chvíli, kdy ji potřebujete, najednou nemůžete najít správná slova.

Srdce bije rychleji. Pozornost přeskakuje. V hlavě se místo naučených informací objevuje úplně jiná otázka:

Co když to nezvládnu?

Stres totiž nemění jen to, jak se cítíme. Může ovlivnit také to, čemu věnujeme pozornost, jak pracujeme s informacemi a jak snadno si vybavíme to, co už víme.

Když mozek vyhodnotí situaci jako důležitou nebo ohrožující, tělo se začne připravovat na reakci. Aktivují se stresové mechanismy, mění se hladiny hormonů a naše pozornost se může více zaměřit na to, co právě považujeme za podstatné.

To je samo o sobě užitečné.

Kdybychom na důležité situace reagovali úplně stejně jako na obyčejné odpoledne na pohovce, pravděpodobně bychom nebyli příliš dobře připraveni podat výkon.

Určitá míra stresu nám proto může pomoci.

Může zvýšit bdělost, dodat energii a pomoci soustředit pozornost na úkol před námi. Možná i proto někdy pracujeme překvapivě efektivně, když víme, že se blíží termín.

Jenže více stresu automaticky neznamená více výkonu.

Když je napětí příliš silné, může se stát pravý opak. Část naší pozornosti zaměstnají obavy, vlastní tělesné reakce nebo přemýšlení nad tím, co se stane, když selžeme. Pro samotný úkol pak zbývá méně prostoru.

A právě tehdy může přijít známé „okno“.

Informace přitom nemusely z paměti zmizet. Problém může být v tom, že se k nim v danou chvíli hůře dostáváme.

Podobně může stres zasahovat i do samotného učení. Pokud se snažíme pochopit něco nového ve chvíli, kdy jsme silně zahlceni, je obtížnější držet pozornost, pracovat s více informacemi najednou nebo mezi nimi vytvářet nové souvislosti.

Ještě jiná situace nastává, když vysoká zátěž netrvá několik minut před zkouškou, ale dny nebo týdny.

Dlouhodobý stres může ovlivňovat spánek, schopnost soustředit se, náladu i fungování paměti. A pokud jsme neustále vyčerpaní nebo ve střehu, vytváříme si pro učení podstatně náročnější podmínky.

Možná proto není správnou otázkou, zda je stres pro učení dobrý, nebo špatný.

Záleží na tom, kolik ho je, jak dlouho trvá a zda máme pocit, že situaci dokážeme zvládnout.

Trocha napětí před důležitým výkonem může být přirozenou součástí přípravy. Stav, ve kterém je člověk dlouhodobě zahlcený nebo se bojí každé chyby, je něco úplně jiného.

A právě to je důležité také ve vzdělávání.

Náročné úkoly, výzvy a určitá míra nejistoty k učení patří. Pokud ale chceme, aby člověk přemýšlel, zkoušel nové postupy a nebál se přiznat, že něčemu nerozumí, potřebuje zároveň prostředí, ve kterém chyba nepředstavuje neustálou hrozbu.

Nejde tedy o to odstranit z učení veškerý stres.

Jde o to vytvořit takové podmínky, aby stres nepřehlušil samotnou možnost učit se.

Až tedy příště před důležitým výkonem zjistíte, že vám hlava najednou neslouží tak dobře jako včera, nemusí to znamenat, že jste všechno zapomněli.

Možná má váš mozek v tu chvíli jen příliš mnoho práce s něčím jiným.

Kdy jste si naposledy všimli, že množství stresu ovlivnilo to, jak dobře jste dokázali přemýšlet?

Každý týden otevíráme jednu běžnou situaci, nad kterou se stojí za to zastavit. Protože právě drobné změny perspektivy často vedou k těm největším změnám.

Více na www.altya.cz

Autorka článku: Mgr. Petra Saxová