Jak chválit tak, aby dítě rostlo?

„Ty jsi ale šikovný.“

Věta, kterou říkáme s láskou a dobrým úmyslem. Chceme dítě povzbudit, dodat mu jistotu a ukázat mu, že si jeho snahy všímáme.

Jenže pochvala může mít různé podoby. Některá dítě zahřeje na chvíli. Jiná mu pomůže porozumět tomu, co dokázalo – a o co se může opřít příště.

Nehodnotit dítě, ale všimnout si jeho cesty.

Když dítě často slyší, že je chytré nebo talentované, může si začít svou hodnotu spojovat s tím, zda se mu daří. Ve chvíli, kdy přijde chyba nebo těžší úkol, pak nemusí být ohrožený jen výsledek. Ohrožený je i obraz, který si o sobě vytvořilo.

Pochvala zaměřená na proces říká něco jiného:

„Všimla jsem si, že ses k tomu několikrát vrátil.“
„Vyzkoušela jsi jiný způsob, když ten první nefungoval.“
„Bylo to pro tebe těžké, a přesto jsi pokračoval.“

Taková slova dítě nezařazují do škatulky. Pomáhají mu uvidět vlastní úsilí, rozhodnutí a strategie. Postupně si díky nim vytváří vnitřní mapu toho, co mu pomáhá zvládat náročné situace.

Pochvala nemusí být odměnou za dokonalost.

Dítě nepotřebuje obdiv za každý obrázek ani ujištění, že je ve všem nejlepší. Potřebuje cítit, že jeho snaha má hodnotu i tehdy, když výsledek není dokonalý.

Místo rychlého „To je krásné“ se můžeme zastavit a zeptat:

„Co tě na tom bavilo nejvíc?“
„Jak tě napadlo udělat to právě takhle?“
„S čím ses musel nejvíc poprat?“

Tím přesouváme pozornost od našeho hodnocení k prožitku dítěte. Neučíme ho čekat na verdikt zvenčí. Pomáháme mu, aby si samo všímalo, co se naučilo, co překonalo a z čeho má radost.

Chválit znamená opravdu vidět.

Největší sílu nemá nejvznešenější formulace, ale opravdový zájem. Dítě velmi dobře pozná rozdíl mezi automatickým „šikulka“ a chvílí, kdy se zastavíme a pojmenujeme něco konkrétního.

Dobrá pochvala neříká dítěti, jaké musí být, aby si zasloužilo uznání. Ukazuje mu, že růst není důkazem vrozené dokonalosti, ale výsledkem odvahy zkoušet, chybovat, hledat a pokračovat.

A možná právě tak vzniká zdravé sebevědomí: ne z přesvědčení „všechno mi jde“, ale z hlubší jistoty:

„I když mi něco nejde, mohu hledat cestu dál.“

---

Otázka k zamyšlení: Když dítě chválíme, pomáháme mu čekat na naše hodnocení – nebo lépe rozumět sobě samému?

www.altya.cz

Autorka článku: Mgr. Petra Saxová