Jak zabránit životu, aby nám protékal mezi prsty

Máte taky někdy pocit, že vám život protéká mezi prsty? Že ještě před týdnem vám bylo o deset let míň a také si často se svými blízkými říkáte tu často omílanou větu: „To tak strašně letí!“?

Máte taky někdy pocit, že vám život protéká mezi prsty? Že ještě před týdnem vám bylo o deset let míň a také si často se svými blízkými říkáte tu často omílanou větu: „To tak strašně letí!“?

Stává se vám také, že se ohlédnete zpátky v čase a máte pocit, že ani vůbec nevíte, jak jste se dostali až sem? Jakoby vaše minulost byla jen sen, který se možná reálně ani nikdy nestal.

Jestli vám to zní povědomě, tak věřte, že ani náhodou v tom nejste sami. Spousta z nás občas mívá pocit, jakoby část svého dosavadního života prospala i přesto, že toho viděli a zažili ve skutečnosti víc než dost.

To protože spousta z nás opravdu velkou část života prospí. Samozřejmě, že ne doslova. Jednoduše ale nežijeme v přítomném okamžiku. A to velmi často.

Místo toho abychom žili TADY A TEĎ – tato fráze je tak často omílaná, že si nejsem jistá, zda nám ještě vůbec dochází její význam – tak žijeme v jakési naší virtuální realitě. Místo abychom byli naprosto vědomí a naplno vnímali, co teď děláme. Místo abychom se zastavili a vnímali, že TEĎ existuje pouze tato chvíle a nic jiného, tak létáme kdesi v oblacích a žijeme kdykoliv jindy a kdekoliv jinde jen ne teď a tady.

Myslíváme na svou minulost. Myslíme na to, co se stalo včera, před měsícem, před 10 lety. Myslíme na to, jak nám druhý ublížil, jak jsme my ublížili druhému, a místo našemu skutečnému životu věnujeme pozornost něčemu, co už dávno odvál vítr.

Už jste se někdy zastavili a zamysleli se nad tím, kolik času a energie investujeme do toho, že přemýšlíme nevědomky nad tím, co by bývalo bylo, kdyby se toto v minulosti bývalo stalo jinak? Kdyby se jen tamto nebylo stalo a bylo by to dopadlo celé jinak. Kdyby se jen tamten člověk býval choval jinak. Ne tak, jak chtěl on, ale tak, jak jsme chtěli my, aby se choval. Kdybychom se jen my tenkrát byli zachovali jinak.

Nebo se naopak strachujeme o svou budoucnost. Co bude, když nezvládnu tohle? A jak mám jen vyřešit tento problém? Napadlo vás někdy, že až přespříliš přemýšlíme nad negativními věcmi, ke kterým nikdy v našem životě nejspíš ani nemusí dojít? A pro naše obavy zanedbáváme to, co se děje teď a tady.

Máte v životě nějakou situaci, která se vám nelíbí? Třeba máte pokažené auto a nemáte na opravu nebo máte nemocného blízkého člověka. Pomůžete tomu tím, že se budete trápit? Jistěže ne. Máte ten „problém“ i právě teď v této chvíli? Nebo naopak teď máte věnovat pozornost něčemu jinému? Tak tomu věnujte svou plnou pozornost, ať pro vás v této chvíli nic jiného neexistuje. Jen to, co je tady a teď.

I přesto, že to dobře víme, tak v tom shonu často zapomínáme na staré známé a nemilosrdně pravdivé rčení: „Když to lze vyřešit, tak se tím netrap. Když to nejde vyřešit, tak se tím netrap.“

Tak co vy? Kolik času svého života takovým myšlenkám věnujete? Více než je možná zdravé? A kam to zatím povedlo? Aha, tak nikam. A nám měsíce a léta ubíhají a my stále žijeme někde na svém obláčku. Jako bychom měli velkou část života nasazené brýle na hraní virtuální hry.

Nevím, jak vy, ale já nechci riskovat, že až se jednou ve stáří ohlédnu zpět za svým životem, tak že budu litovat toho, že jsem většinu času žila nějakou iluzi, místo svého skutečného života.

Tak přestaňme věnovat pozornost něčemu, co už není, a něčemu, co naopak ještě není a ani nejspíš nikdy nebude, a zastavme se, otevřeme oči a dívejme se na to, co máme přímo před sebou.

Žijme přítomným okamžikem.

Probuďme se a naplno vnímejme, co se kolem nás v tuto chvíli děje. Kde jsme? Jak se cítíme? Čeho se dotýkáme? Co teď děláme? Co říkáme?

Když budeme vnímat jen TEĎ, čas se nám najednou neskutečně zpomalí. Proč taky ne? Vždyť nic jiného než teď ani neexistuje.

Jestli se nám líbí to, co teď prožíváme, važme si toho a buďme za to vděční. Užívejme si to na maximum. A také buďme za vše dobré vděční. Buďme vděční za to, co máme. Buďme vděční za lidi, které máme, a neberme je jako samozřejmost.

Nebo naopak – nelíbí se nám tato chvíle? Tak ji přijměme takovou, jaká je. Negativní pocity, jako je strach, zlost či smutek nám vůbec v ničem nepomůžou. Prostě tam jen jsou, ale žádnou situaci nám nikdy nevyřeší.

Pusťme věci, které ve skutečnosti ani nejsou. Probuďme se a vnímejme jen a pouze tuto chvíli. Protože nic jiného ve skutečnosti není. Vždy je jen tato chvíle. Včerejšek už byl a zítřek ještě není.

Začněme žít bděle hned od této chvíle a ještě se budeme divit, do jak velké míry nám to život změní k lepšímu. Přeji vám všem naplno vychutnaný přítomný okamžik – protože nic lepšího není 🙂

Autorka článku: Jana Lineková